nejprve nějaká videa:
Vybrali jsme pro vás některé z povedených fotografií z našich letů.
Fotografie z výletů, přeletů vírníků, leteckých dnů a zkušebních letů. Galerie vírníků. Zážitky z letů.
Další fotografie naleznete na tomto odkazu:
a dále na stránkách letecké školy specializované na vírníky FLYWAY.cz.
Zde je článek k jednomu z našich výletů za poznáním:
Když už běžně létáme po Střední Evropě, napadlo Pavla Březinu, že bychom mohli také trochu na jih. Poslali jsme oběžný email s dotazem, jestli by se někdo zúčastnil. A odpovědi byly četné, rychlé a souhlasné. Na jih se nás začátkem října vydalo sedm posádek po dvou (a to ještě tři odřekly těsně před začátkem). Už večer před odletem z přerovské základny stál včetně předletové přípravy za to, nicméně s vidinou dlouhého letu byli všichni včas v postelích. Vstávačka tak, abychom těsně po sedmé byli ve vzduchu, což se nakonec podařilo. Tři Cavalony, tři Calidusy a jedno MTO nabraly jižní kurz.
Na letišti v Sármeleku (Balaton) byla taková mlha, jak se říká, že i ptáci chodili pěšky. Proto jsme změnili takříkajíc za běhu letový plán, přistáli v Péru (Gyor),
odbavili se, natankovali za dohledu dvou fešných Maďarek a hurá zase do vzduchu. Čekala nás Rijeka. Počasí se cestou horšilo, dohlednost klesala, stejně jako palivo v nádrži. Proto jsme s povděkem přijali pohostinnou náruč letiště Novi Luki ve Slovinsku, kde nás majitel letiště Robert s otcem a Tomažem Figarem pohostili jak kávou, tak nám dotankoval palivo a odvezl do nedalekého hotelu.
Další den ráno po skvělé snídani a zjištění meteo situace jsme se vydali oklikou směr Rijeka. Řídicí v Ljubljani sice chvilku hledal náš plánek, ale po nějaké době jej objevil, aktivoval a my jsme mohli pokračovat. Na pobřeží již bylo počasí luxusní a dlouhatánské letiště bylo vidět z dvaceti kilometrů. Přistání ve formaci proběhlo hladce a po chvíli byly vírníky již vzorně naskládané na ploše. Samozřejmě, že nás přes pár metrů plochy převezli autem, abychom nevyvedli nějakou nepřístojnost. Káva v místním bufetu, krátký brífing o krásách dalšího letu a průchod místní kontrolou. Při něm jsme zjistili, že působíme řadovým efektem „zařaď se, kdo můžeš“, kdy se k nám na odbavení přidalo asi deset dalších cestujících v naději, že poletí. Celníci jim vysvětlili, že už máme plno a snad příštěJ. Pokračování letu stálo za to, kdy jsme přeskakovali z ostrovu na ostrov a proletěli už pod Martinovým vedením kolem kaňonu hluboko zaříznuté řeky Zrmanje u Zadaru. Podvečerní přistání, tankování a nezbytné fotografie s místním personálem na ploše, který se přišel podívat na silně neobvyklý pohled na sedm vírníků na ploše zadarského letiště Zemunik.
Následovaly dva krásné dny na potápěčské základně OceanPro Dalibora a Romany Řezníčkových u Staré Novalje. Někteří z nás se s chutí potápěli za bedlivého Daliborova dohledu, byť počasí nebylo úplně ťip ťop. Známé místní větry duly až 30 metrů za sekundu samozřejmě proti našemu budoucího směru cesty zpět. Odlet byl tedy posunut na pondělí, kdy již počasí bylo vírníkově letové. S východem slunce jsme dali sbohem letišti v Zadaru, proklouzli kolem záhřebského CTR a s osmi metry ledového větru „na komoru“ jsme zahájili krátké poznávání balatonského letiště. Vzhledem k teplotě proběhlo rychle a my (až na jednu MTO výjimku) spěchali zase do teplých kabin vírníků. Pak už nám stačily jen tři hodiny a letový plánek byl ukončen ve 14.21 SELČ již v Přerově telefonicky.
První chorvatský vírníkový výlet byl o poznávání. Prohlédli jsme si čtyři mezinárodní letiště, prošli leteckou komunikací a praxí na dlouhé cestě. Nalétali jsme každý čtrnáct a více hodin a inspirovali se pro další pokračování. Díky všem pilotům, kteří zvládli pouť tam a zpět, jejich spolucestujícím za trpělivost a také Radanovi, jehož skvělé další fotky najdete v galerii FLYWAY.cz
Let vírníkem do Chorvatska.